KONZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí

Vzpomínáte na tuto písničku Waldemara Matušky?

Nastala nám doba špatných zpráv. Krize dál lidem bere práci, každý den se dovídáme ze sdělovacích prostředků a od známých, kde se omezila výroba a kolik lidí bylo zase propuštěno. Obchodu se to dotýká také. Zaznamenáváme pokles tržeb a přechod od dražšího zboží na levnější.

Protesty zemědělců neberou konce a vinu za nízké výkupní ceny mléka vidí u obchodníků a jejich údajně vysokých marží. Obchod to ovšem vidí jinak. Konkurenční boj snížil marže na minimum a ve snaze dosáhnout co nejnižší cenu a přilákat tím zákazníky má zelenou trend prodávat rozhodující položky pod nákupní cenou.

Příčina sporu není ani na jedné straně. Vyhrocený stav je důsledek – příčinou je globalizace a upřednostnění nízké ceny v marketingu. Snaha dosáhnout co nejnižší ceny v obchodě vede ke dvěma cestám.

1. Lacino nakoupit – stlačit nákupní ceny na minimum. Převis nabídky a cena jako rozhodující marketingový nástroj vede tlačí na výrobu snížit nákupní ceny až na hranici nákladů. A když to nejde v tuzemsku, tak se obchodní řetězce obrací jinam, kde jsou nižší mzdy. Dnes není problém dovést cokoli z druhé strany světa. A tak máme kuřata z Číny nebo Brazílie, hovězí maso z Argentiny, vejce a brambory z Polska, jogurty z Německa a dokonce sterilované okurky vyrábí jedna česká firma ve Vientamu. Co na tom, že si s bramborami s Polska dotáhneme na zahrádku háďátka a nebo kroužkovitost.

2. Druhá cesta je donutit výrobu k tomu, aby zboží česky řečeno ošidila. A tak se na pulty obchodů dostávají jogurty, kde z mléka zůstala pouze syrovátka, buřty kde není ani gram hovězího nebo vepřového masa, zato je tam drůbeží separát, soja , vepřové kůže a škrob. Sýr není sýr, ale výrobek z rostlinného tuku, čokoláda není čokoláda. Za podobné postupy máchali ve středověku pekaře ve Vltavě.

My zákazníci tomu fandíme. Chováme se zvláštně. Nekoupíme zboží s prošlou lhůtou, ale kvůli nízké ceně jsme sto sednout do auta a zajet do Tesca nebo Penny a zakoupit kuřata z Brazílie, okurky z Vietnamu a nebo jogurt ze syrovátky. Nijak nám nevadí, že se zavírají české kapacity na zpracování drůbeže a že se kvůli nízkým výkupním cenám mléka brakují stáda krav. Máme proto argument – cenu. Ale hned cestou z řetězcové prodejny se stavíme v lékárně zakoupit za několik stokorun doplňky stravy a vitamíny, které jsme v nakoupených  potravinách ztratili.

Jak ven z toho začarovaného kruhu? Proti globalizaci je třeba bojovat lokalizací, podporou místních výrobců a výrobků. Je jen na nás, zda budeme v budoucnu o zemi plné mléka jen snít a o „ okurkách v láku“ se nám bude jen zdát. Když budeme dávat přednost cizímu zboží před domácím, ochuzeným výrobkům před poctivými, pak se postupně propracujeme k „amarounům“ ze slavného televizního seriálu.

Konzum se rozhodl jít cestou podpory místního zboží. Za heslem „Sami víte, co vám chutná“ se skrývá nabídka místních specialit – Jogurtu z Chocně, piva z Náchoda a špekáčků z Klášterce nad Orlicí. A nejen to. V prodejnách Konzumu si můžete koupit zboží, které řetězce nevedou. Koblihy z Letohradu, chléb z Třebářova a Deštné, párky z Bokusu, tlačenku z Bohuslavic. Marketingová strategie Konzumu je, aby každá místní lokalita měla ve své prodejně tradiční výrobky z okolí. Zboží od místních výrobců je cílevědomě vyhledáváno a zařazováno do nabídky. Malí výrobci se do řetězců nedostanou, protože nemají na tzv. zalistovací poplatky. A přitom jsou důležití, protože respektují tradiční chuť a dávají lidem práci. Konzum má smlouvy o dodávkách s 24 místními pekaři, 7 malými uzenáři, několika cukrárnami. Obrat s těmito malými producenty představuje v Konzumu 750 milionů Korun ročně.

V posledních dnech byla navázána spolupráce s Agrární komorou v Ústí nad Orlicí. Bylo dohodnuto, že bude svolána společná porada s účastníky soutěže „Mls“ a bude hledána cesta jak dostat jejich kvalitní zboží na pulty obchodů Konzumu.

V důsledku změny zákona bylo umožněno prodávat v místní prodejně tzv. „zboží ze dvora“. Touto distribuční cestou by se mohly dostat do nabídky vejce z domácích chovů, med od místních včelařů a také mléko.K překonání krize je potřeba něco udělat. Musíme začít u sebe, protože nikdo jiný nám nepomůže. Jak napsal Mark Twain: „hledáš li pomocnou ruku, najdeš ji nejspíš na konci svého ramene“.

Ing. Jan Šváb