KONZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí

 

Odkaz na sekci moje-karta

COOP-BOX

Nová Louže

Fortel

COOP Mobil


Certifikáty pro lihoviny

EET

Náš partner

Zákaznický e-mail

Váš názor je pro nás důležitý
Prodávající:
KONZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí
informuje spotřebitele o tom,
že subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je Česká obchodní inspekce se sídlem v Praze 2, Štěpánská 567/15, PSČ 120 00, www.coi.cz .

Kontakt

KONZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí
Tvardkova 1191
562 13 Ústí nad Orlicí
Tel.: +420 465 553 111
Fax: +420 465 523 082
E-mail: info@konzumuo.cz

Historie

Obchodní družstva nezačali zakládat komunističtí soudruzi, jak si mnozí myslí. Vznik prvního družstva je datován už do roku 1844. S cílem zajistit pro své členy potraviny a věci denní spotřeby za výhodnější ceny.Nově vzniklé družstvo začalo svým členům nabízet například prodej zboží za střední tržní ceny, vytváření rezervního fondu, který umožňoval další rozvoj družstva a vzdělávání svých členů a dělníků. Jak sami uznáte, na tehdejší dobu opravdu revoluční myšlenky.

Přes krušné začátky začalo družstvo během několika let prosperovat a myšlenka „společné spolupráce“ se začala šířit dál. Po Anglii začala družstva vznikat ve Francii a brzy i v Rakousko-Uhersku. Do Čech se nová forma hospodaření dostala v roce 1868, v Praze. První české družstvo nemělo dlouhého trvání, ale na jeho odkaz začínají vznikat družstva nová. V našem regionu vzniklo první družstvo Mravenec v Chocni a to už v roce 1868.

             6. listopadu 1898 přichází myšlenka družstevní spolupráce i na Ústeckoorlicko. Toho dne zde osm nadšenců zakládá Konzumní, výrobní, zásobní, skladní stavební a úvěrní jednotu pro Ústí nad Orlicí.

            Prodávat se začalo na Velkých Hamrech v místnosti pronajaté od půl sedmé ráno do devíti hodin večer. Přes všechny nezdary, se první orlickoústečtí obchodníci nevzdávali a svoji práci dělali s obrovským nadšením. Proto spolek nakonec všechny problémy ustál a po několika letech se začal úspěšně rozvíjet.

            Nastávají dobré časy. V roce 1909 je otevřena druhá prodejna spolku v Hylvátech. V tomtéž roce se ústeckoorlický spolek stává členem VII. krajského družstevního svazu ve východních Čechách. O rok později je otevřena třetí družstevní prodejna v Řetové. Činnost spolku narušila všeobecná mobilizace v roce 1914. Během války sice spolek fungoval dál, řada mužů však byla poslána na frontu. A tak provoz zajišťovaly v této době hlavně ženy. Opětovný rozvoj družstva začíná po skončení I. Světové války a vzniku samostatného československého státu. V roce 1920 má družstvo 7 prodejen, 1350 členů a více než jeden a půl milionu roční obrat. V následujících letech dochází ke slučování s okolními družstvy a dalšímu rozvoji.

            Ve třicátých letech rostla nová družstva doslova jako houby po dešti. V roce 1945 působilo na Ústeckoorlicku 30, na Lanškrounsku 20, na Vysokomýtstku 11, na Litomyšlsku a Žamberecku 10 a na Rychnovsku 1 družstevní prodejna. V tomto roce mělo družstvo kromě obchodů i velkoobchodní sklad, řadu pekáren, cukráren, masnou výrobnu, stáčírnu vína a vlastní pražírnu kávy. Být ve třicátých letech vedoucím obchodu bylo považováno za prestižní zaměstnání. Pravdou ale také je, že se často v té době nakupovalo takzvaně na sekeru. Málokdy se ale nakonec stalo, aby někdo své dluhy nezaplatil. Vedoucími byli především muži a s dnešním obchodem se ten tehdejší nedal vůbec srovnat.Většina výrobků byla na váhu, mléko se rozlévalo do přinesených nádob, máslo krájelo na dekagramy apod.

            Složitá historie družstevnictví se začala psát po roce 1948. Komunistická ideologie zneužila myšlenku družstevního podnikání a dala jí někdy do slova zrůdný směr. Družstvo se stalo organizací, kam byly postupně násilně začleňovány soukromé prodejny a hostince. Místo peněz dostali drobní živnostníci jen papír a možnost být v družstvu zaměstnáni.

 

             Zatímco do roku 1948 byla všechna sloučení rozdělení a budování prodejen řešena demokraticky, zvůle jednotlivých členů, po převzetí moci komunisty bylo všechno jinak. Život družstva byl v té době určován politickými pokyny a příkazy. Začala platit teorie, že družstevní obchody, tehdy už se jim začínalo říkat Jednota, slouží především venkovu. I naše družstvo muselo v té době proto předat všechny městské prodejny, které si kdysi pracně pořídilo, včetně svého velkoobchodu, do státních rukou.

 

             Na venkově byla v rámci takzvaných „akcí Z“ vybudována řada nových malých i větších provozoven. Stát se tehdy řídil heslem, že i v nejzapadlejší vsi musí být alespoň jeden malý obchod. V minulosti se potravinářské obchody zásobovaly jedenkrát za tři týdny. Každý den se dováželo pouze pečivo a mléčné výrobky.

           V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zasáhla větší obce móda nákupních středisek. Ve střediskových obcích se začaly stavět objekty, v jejichž přízemí se nacházely prodejny potravin a v prvním poschodí se lidem nabízelo průmyslové zboží.

             Doba socialismu nebyla jednoduchá ani pro družstevní obchod. Družstevníci se museli řídit výhradně státními pokyny, které šly často proti ekonomickým i lidským zájmům členů družstva. Přesto se nadšencům podařilo na venkově udržet ucelenou a na tehdejší poměry i velmi slušně zásobenou síť potravinářských i průmyslových prodejen. V roce 1989 mělo naše družstvo celkem 245 prodejen.Z toho bylo plných 165 potravinářských a smíšených. Měli jsme jednapadesát nákupních středisek, čtrnáct prodejen masa, devět prodejen textilu, tři prodejny hraček, dva obchody s obuví. Spravovali jsme i mlékárnu, cukrárny a prodejnu ovoce. Provozovali jsme dvaaosmdesát hostinců, pětadvacet pohostinství, dvanáct restaurací a tři hotely. Hosté mohli posedět v jedné kavárně, pořídit si nábytek ve specializované prodejně a nebo zahájit stavbu chaty či chalupy nákupem materiálu v některé z našich šesti prodejen stavebnin. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že jsme provozovali autodopravu s rozsáhlým autoparkem a do vzdálených obcí zajížděli se sedmi pojízdnými prodejnami. Po roce 1989 došlo ke změně politických poměrů a začaly se měnit podmínky hospodaření družstev.

           1. schůze představenstva Jednoty s.d. Ústí nad Orlicí se konala v listopadu roku 1990. Na ní byl na základě jmenován ředitelem družstva ing. Jan Šváb. Jeho prvním úkolem bylo vytvořit koncepci rozvoje družstva pro příští období.

           Během roku 1991 došlo v k vybudování vlastního automatizovaného systému družstva. Přesto, že se lidé ve vedení usilovně snažili zachytit trend doby a učinit z družstva životaschopnou firmu, docházelo v tomto roce stále k poklesu obratu a ztrátám, ačkoliv se družstvo nedostalo do platební neschopnosti.

           V souladu se změnami v zákonodárství byl v roce 1992 zpracován transformační projekt, na jehož základě byla firma změněna na Konzum, obchodní družstvo. Tento transformační projekt řešil majetkové vypořádání družstva se státem. Podnikatelský záměr se jednoznačně přihlásil k původnímu poslání družstva, a to k prodeji zboží časté a denní potřeby. Včetně sezónního zboží a snahy o maximální zainteresovanost členů družstva na jeho činnosti.

          Bylo třeba, aby se firma zbavila majetku, který neodpovídal poslání družstva, a to toho, který byl ekonomicky nevýhodný. Dále bylo třeba zajistit zrychlení obratu zboží, vyjasnit vztahy uvnitř firmy, zefektivnit využití techniky, zcela jiným způsobem zvládnout propagaci a prezentaci zboží, ale i průzkum trhu, cenovou politiku a řadu dalších věcí.

           V obchodním rejstříku Okresního soudu v Hradci Králové je ke dni 19. ledna 1993 protokolováno rozhodnutí, podle kterého byla zapsána firma s názvem Konzum, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí.Tím definitivně přestal být užíván název Jednota, spotřební družstvo, užívaný od roku 1957.

           Myšlenka spolupráce se zahraničními partnery se neukázala jako ta pravá cesta dalšího vývoje firmy, ačkoliv se o to vedení firmy v roce 1993 pokusilo. Spíše byly zahraniční zkušenosti sbírány pro využití v našich podmínkách.

         Z pohledu zákazníka se objevuje v posledních letech několik nových prvků. Dostupnost například družstvo zabezpečovalo zásobování i velmi odlehlých lokalit, mnohdy téměř bez ohledu na rentabilitu provozu. Mnohé z těchto prodejen byly v poslední době pronajmuty a jejich nájemci ne vždy byli schopni provoz udržet.

         Již od roku 1991 se již objevují dosud neprovozované prodejny diskontního typu. Další vývoj dokázal, že včasné zachycení tohoto trendu bylo pro firmu výhodné a zákazníky přijímané.

          Firma se v nových podmínkách úspěšně zabydlela. Bylo již možné sledovat zvyšování maloobchodního obratu. V této poměrně příznivé situaci bylo družstvo poškozeno živelnou pohromou. Firma se musela vypořádat s následky děsivé povodně, která v červenci roku 1997 doslova spláchla údolí Třebovky a Orlice.